Pozoruhodný rozhovor

Ivana Šindlerová

Ivana Šindlerová

Sedím v Kodani v docela útulné místnosti. Je leden, všude zima. Na zdech je velký barevný obraz, který ve mně vyvolává touhu po exotických krajích, plných hřejivého slunce. Piju kávu. Okolo mě u stolečků sedí několik dvojic a tiše si povídají. Bloumám vlastním světem myšlenek. Šum od vedlejšího stolu mě trochu ruší. Po chvíli mi to nedá a zaposlouchám se do rozhovoru….

Ona: A jak dlouho už s ním žijete?

On: Už si to ani přesně nepamatuji…mám pocit, že jsme se seznámili, když mu bylo tak patnáct let. Tak to je dobrých třicet let. Stále mu ale mám co nabídnout.

Ona: Hm, to zní skvěle, jste si asi velmi blízcí…a jak jste se spřátelili?

On: No vlastně ani nevím, jestli mě vnímá jako nejbližšího přítele…ale já jej určitě. Vídáme se každý den, vlastně pořád. Seznámili jsme se, když se učil na přijímačky na střední školu, moc mu to tenkrát nešlo.

Ona: A jak to děláte, že na něj máte takový vliv? Když jsem jej chvíli pozorovala, zdálo se, že jste neoddělitelná dvojice?

On: Jsem trpělivý. Vždycky chvilku vzdoruje, ale já si počkám, a když se vyčerpá, tak si s ním dělám prakticky, co chci.

Ona: Taková moc! A jak s ním mluvíte, abyste jej ovlivnil?

On: Tiše, umím předstírat takový šeptající, ale zároveň naléhavý tón hlasu, na který vždycky slyší…ještě se nestalo, že bych neuspěl.

Ona. To je neuvěřitelné. A co pro něj plánujete do budoucna?

On: No, to je dobrá otázka. Věřím, že spolu zůstaneme navždy. Můj život bez něj, by neměl smysl…

Ten rozhovor mě čím dál více znepokojoval. Výrazně nalíčena žena vypadala jako nějaká novinářka, která dělá rozhovor se zvláštní celebritou, drobným nenápadným mužem s pronikavýma očima, nagelovanými vlasy a záhadným úsměvem na tváři.

Muž ve mně vyvolával pocit nejistoty, ale ta žurnalistka působila naprosto vyrovnaně, jako kdyby se jí obsah rozhovoru vůbec netýkal. Naklonila jsem se a obdivně hlesla: „Zvládáte to skvěle, téměř jsem uvěřila, že je to skutečné.“  Lena, dánská kolegyně měla roli té, která se ptá. A Lammer, holandský učitel, vystupoval v roli Stresu. Ano, čtete správně. Lena vedla rozhovor se Stresem, pánem mnoha z nás. Snažila se zjistit, jak to dělá, že má nad svým „svěřencem“ takovou moc.

Jde o jednu z  technik, které se používá v narativním koučinku a terapii – Rozhovor s problémem. Každý si můžeme vybrat, koho z vlastních strašáků bychom chtěli vyzpovídat – strach, zlost, frustraci, stydlivost, idealismus….možností máme víc než dost. Na dánském worskhopu narativního koučinku jsme si nakonec popovídali každý s tím svým. A pomohlo to. Vžít se do svého problému přináší zcela novou perspektivu a otvírá cestu k řešení…

Metody narativního koučinku používáme od té doby v karierovém poradenství, ve vzdělávání i rozvojových kurzech. Přijďte je vyzkoušet. Pomáhají objevovat nové úhly pohledu.

 

Metody narativního koučinku jsme měli možnost trénovat na kurzu organizovaném společností inDialog v Kodani, který proběhl v rámci projektu "Inspirace a inovace v kariérovém poradenství", který je financován Erasmus+ Programme of the European Union.