Jak v kariérovém poradenství aplikovat přístup zaměřený na člověka

EKS

Za chvíli nám přijde z tisku nová kniha Rozmanitý svět kariérového poradenství. Přinášíme vám z ní malou ochutnávku o tom, jak v kariérovém poradenství používáme přístup zaměřený na klienta. Důvěrný vztah je totiž základem poradenského rozhovoru.

 

Zvoní zvonek. Pouštím klienta do budovy, za chvíli je u nás v poradně. Uvítám jej u dveří a uvedu do místnosti. Po krátké diskusi na téma čaj či káva začínám vnímat jeho neklidné očekávání.  Očima těká po zdech, nesměle se usmívá, poposedává. Vidíme se dnes poprvé.

Začnu mluvit, jen krátce. O tom, jak konzultace obvykle probíhá, jaká navrhuji pravidla spolupráce a něco o sobě. Nezahlcuji jej informacemi, jen stručně a výstižně, aby rozuměl. Ráda bych co nejdříve dala prostor jemu. Po chvíli je vše dovysvětleno a ujasněno, zeptám se, s čím mu mohu pomoci.

S jistou úlevou začíná vyprávět. Nebaví jej práce, i přesto, že je dobře placená. Příjem potřebuje, má totiž rodinu, a co by to byl za chlapa, kdyby se nepostaral.  Každý den přichází do kanceláře s vědomím, že si to tam musí odsedět. Nevidí u svého zaměstnavatele žádnou profesní budoucnost. Ve firmě je deset let, co chtěl, to už dokázal. Pokud tam zůstane, nezbude mu nic než ubíjející rutina. Již mnohokrát uvažoval, že by měl možná zkusit něco jiného, ale co? Vůbec netuší. Stejná práce v jiné firmě, to ani náhodou. Po pár měsících by na tom byl stejně jako teď. Něco úplně nového? Vždyť nic neumí. Cítí se starý. Kdo by o něj po čtyřicítce měl zájem? Všude je spousta mnohem mladších a schopnějších lidí než on, myslí si.

Svěřuje mi své pochybnosti. Ne jedné straně by rád ještě začal znovu. Chtěl by zase cítit nadšení z práce a pocit, že se ráno těší mezi kolegy, jak tomu bylo ještě předloni. Ale strach z takové změny jej paralyzuje. Musel by si znovu vydobýt pozici, navazovat nové vztahy, snažit se zaujmout, pracovat přesčasy. Vlastně se mu zas až tolik nechce.

Vnímám směsici jeho únavy, zoufalství a zároveň velké naděje, kterou vkládá do naší spolupráce. Přesněji řečeno do mě. Je to zavazující, a zároveň stále se opakující výzva v mé poradenské práci. Musím klientovi ukázat, že si umí pomoci sám. Mým cílem je podpořit jej tak, aby objevil své vlastní zdroje, aby pojmenoval veškeré své schopnosti a dovednosti, aby našel ztracenou sebedůvěru… aby se postavil pevně na nohy a získal dost odvahy k řešení své situace. Jaká bude? Sama nevím, jaká by měla být jeho další kariérní cesta. Možná skutečně zkusí nové zaměstnání, možná přijdeme na to, kde jsou zdroje jeho demotivace, a zůstane, o něco spokojenější, na svém místě. A nebo si sníží úvazek, aby mu zůstalo finanční zázemí, a pozvolna a bezpečně začne zkoušet, co jiného by jej bavilo. Může jít studovat, rekvalifikovat se, a nebo... na to přijde nejlépe on sám.

Pokračuje ve vyprávění. Má toho hodně na srdci. Kdo ví, zda o svých problémech mluví ještě s někým jiným. Není vždy jednoduché svěřovat se s našimi pochybami nejbližším. Klienti často hrají své role, drží svou image a poradce je jediný, s kým mohou otevřeně hovořit. Nepřerušuji jej, zatím máme čas. Naslouchám…

Sní o tom, že se jednou bude naplno věnovat svým koníčkům. Miluje historii a turistiku. Se skupinou přátel chodí téměř každý víkend na výlety, do měst i do přírody. Když se chystají navštívit nějakou pamětihodnost, vždycky si nastuduje všechny dostupné informace a pak ostatním dělá průvodce. Bere s sebou i děti, manželka se občas také přidá. Fotky a zajímavosti z cest pak vyvěšuje na svůj blog. Ohromně ho to baví… Ptám se, co přesně jej na tom baví? Po chvíli tichého přemýšlení odpovídá:  „No asi všechno dohromady.“  

Zkouším to jinak: „Vzpomeňte si na nějaký výlet z nedávné doby, který se vám povedl. Z čeho jste měl radost? Co přesně jste dělal, jak jste se připravoval, kam jste šli, s kým jste tam byl? Co vám na konci řekli ostatní ze skupiny?“

Začne líčit jeden z nedávných výletů, kam pozval i své rodiče. Musel celou trasu předem projít, aby se ujistil, že to zvládnou. Během vyprávění se usmívá. Z jeho řeči cítím nadšení a postupný příval energie. Jako by tu se mnou na chvíli byl jiný člověk. Občas jej přeci jen zastavím nějakou upřesňující otázkou. To, co mi připadá podstatné, zapisuji na flipchart.

Společně se dostáváme k tomu, že klienta nejvíc uspokojuje, když může někomu něco předávat, buď informace, nebo znalosti. Má rád, když se něco děje, pořád hledá nová místa k objevování. Ptám se, jestli je zvídavý. Chvíli přemýšlí a pak nesměle přikývne. Není mu úplně vlastní nahlas přiznávat vlastní kvality. Díky vtipné historce s přelézáním zátarasu na turistické stezce jsme zjistili, že je velmi vynalézavý, umí improvizovat, má dobré organizační schopnosti a umí si poradit v krizových situacích. Nechybí mu ani empatie, což jsme objevili při popisu jeho přístupu k unaveným puberťákům na dvacátém kilometru v dešti. Náš seznam kvalit se po hodině přibližuje patnáctce. Vidím, že je překvapený. Nevěřil by, že u sebe najde tolik silných stránek. Navíc opřených o důkazy z praktického života.

V druhé polovině našeho setkání se vracím k jeho obavám ze změny zaměstnání, které zmiňoval na začátku. Ptám se, jak se na to tyto své pochybnosti dívá teď, když si připustil, že mezi jeho kvality patří schopnost řešit krize, kreativita či potřeba změny?

Nevěřícně kroutí hlavou. „Vidíte v tom velký protiklad,“: reflektuji.

„Přesně tak, nevím, čeho se vlastně tak bojím,“ odtuší.  Po delším mlčení, které nepřerušuji, pokračuje: „Víte, když jsme se dostali až sem, musím se vám s něčím svěřit.“ Vidím, že to pro něj není jednoduché a pokývám hlavou na znamení, že jsem připravená naslouchat.

„Polovinu času, který strávím v práci, hraju počítačové hry. Nikdo mě nekontroluje. Za tu dobu jsem se naučil předstírat, že řeším něco závažného a nechci být rušen. Vlastně ani nemám výčitky svědomí.   Ztratil jsem smysl, proč tam chodit, a tak jen zabíjím čas. Teď si uvědomuji, že tím dočista ničím sám sebe. Vydělám peníze, to ano, ale ta práce mi nedává žádné naplnění. Když jsem si teď uvědomil, jak moc mě nabíjí to moje průvodcování kamarádům, úplně jsem se vyděsil, kolik času denně promarním.“

„Raději byste dělal smysluplnou práci, ale ty poměrně lehce vydělané peníze vás drží v pasti. Je to tak?“ ptám se empaticky. „Tak nějak to bude, je to skutečně past. Musím se z ní nějak dostat. Začínám tušit, že se té změně nevyhnu, pokud nechci zůstat další roky v té pracovní prázdnotě.“

Rozumím mu a cítím obdiv k jeho odvaze, že se hned na prvním sezení svěřil se svými pro některé možná problematickými strategiemi na přežití osmihodinové pracovní doby. Naše setkání se ale chýlí ke konci. Upozorním na čas, který jsme již téměř vyčerpali. Shrnu, kam jsme se dnes dostali. Našim hmatatelným výstupem, kromě vyjasnění cíle naší spolupráce a zmapování současné situace, je základní seznam klientových silných stránek. Budeme na něj dále navazovat.

Na závěr s ním sdílím něco ze svého prožívání naší schůzky. Zapůsobilo na mě, s jakou láskou a péčí mluvil o přípravě výletu pro své rodiče. Nabízím mu, že možná k jeho kompetencím patří i obětavost. Bude o tom prý přemýšlet do příště, podotýká s úsměvem. Na dalším setkání budeme pokračovat v silných stránkách a podíváme se blíže na zdroje jeho pracovní motivace. Pustíme se nejspíš i na všechna pro a proti případné změny zaměstnání...

Klient se loučí a odchází. Myslím, že vedle zmíněných výstupů se nám podařilo to hlavní - navázat  vztah, jeden z důležitých prvků, které mají v poradenství zaměřeném na člověka nezastupitelné místo.

Zajímá vás, jak se s přístupem zaměřeným na člověka pracujeme? Více najdete v naší nové knize Rozmanitý svět kariérového poradenství.