Díky práci mi nevadí, že mají děti špinavé tepláky

Jaké povolání je pro mě to pravé? A jak najít práci, která mě bude naplňovat? Podobné otázky si jistě čas od času klademe všichni. V práci totiž trávíme podstatnou část našeho života, a když máme pocit, že se věnujeme smysluplné činnosti, jsme spokojenější i v osobním životě. A na co se do práce těší koordinátorka klinických studií? Přinášíme vám druhý rozhovor ze série „Co mě v práci motivuje“.

Petra Szendzielarzová má ráda svoji rodinu, cestování, výstavy fotografií a dobré jídlo. Vyzkoušela si roli zpěvačky v punkové kapele i život na Novém Zélandu, kde pracovala ve výzkumné molekulárně genetické laboratoři a podílela se na tvorbě vakcíny proti kolorektálnímu nádoru. Po mateřské dostala nabídku pracovat jako datamanažerka a koordinátorka klinických studií na onko-hematologii, kde pracuje dosud.

Do práce se nejvíce těším, když…

… svítí sluníčko, rodina je v pohodě a mohu se práci věnovat bez „starostí“. Vzhledem k tomu, že pracuji na onko-hematologii, tak nikdy netuším, co den přinese. Někdy je smutný, někdy veselejší. Velmi se vždy těším na nové pacienty, které mohu seznámit s programem klinických studií a seznamit je (ve spolupráci s lékaři) s možnosti volby léčby závažného onemocnění.

Také mne těší, když mohu s pacienty promluvit a vidím jejich pozitivní i negativni zpětnou vazbu. Přestože se jim někdy „nedaří“ potěší mne pak to, když se mi svěří a nemají tak velký pocit anonymity a snad i samoty v jejich těžkém období. Často se setkávám se situací, kdy pacienti nesdělí lékaři všechna jejich trápení a já mám pak možnost s doktorem jednotlivé pacienty prodiskutovat a někdy se tak „oklikou“ podaří jejich problém vyřešit.  Velmi mne zajímají výsledky jejich léčby, tedy se vlastně těším do práce každý den.  Práce mne velmi baví, přináší mi trochu jiný pohled na svět a nevadí mi pak, když mají děti špinavé tepláky:-) 

Abych byla v práci spokojená, potřebuji....

….dostatek času na vyřešení úkolů a problémů, nebát se komunikovat a řešit problémy čelem.

Když bych si mohla vybrat jakékoliv povolání, které by mě nejvíce lákalo? Proč?

Buď pracovník v laboratoři, nebo učitelka.

Baví mne poznávat nové vědecké postupy, možnosti diagnostiky, rychlost, jakou jde věda vpřed. Vím, že práce v laboratoři vyžaduje kontinuální vzdělávání v určitém oboru a to je zajímavé. A proč učitelka? Nevím, jestli by mi to šlo, ale baví mne předávat zajímavé informace a ráda bych se o ně podělila s lidmi, kteří by sdíleli stejné „nadšení“.

A již příští týden se můžete těšit na rozhovor s programátorem.

První rozhovor s lektorkou a překladatelkou z hebrejšitny si můžete přečíst zde.