Proč sebezkušenostní aktivity doporučujeme?

Kamila Kačmáčková
Kariérové poradenství má mnoho podob, už jsme si zvykli, že kromě klasické pomoci při psaní CV, přípravy na pohovor či podpoře při výběru školy, se setkáváme s kreativními postupy ve skupinových i individuálních poradenských aktivitách. Poradci často pro svoji práci hledají inspiraci ve vzdělávání, dramatické výchově či psychoterapii. Z posledně zmiňované oblasti přichází zejména tzv. sebezkušenostní aktivity. Názor na ně bývá mezi experty z praxe rozporuplný. Patří tyto aktivity do kariérového poradenství? A pokud ano, co je důvodem pro jejich zařazování a kde jsou limity tohoto přístupu?
 
Proč z pohledu EKS sebezkušenostní aktivity doporučujeme?
 
Pojďme se na to podívat popořádku. Lidé v produktivním věku to na trhu práce nemají lehké. Slova
jako změna, dynamika či proměnlivost se skloňují ve všech pádech. Podle aktuálních údajů v České
republice až 40% absolventů středních škol s maturitou vůbec nenastoupí do zaměstnání v oboru
(NÚV). A dle analytiků Světového ekonomického fóra, 65% dnešních žáků základních škol bude
pracovat v zaměstnáních, která dnes ještě neexistují. To samozřejmě zvyšuje nároky na naši
flexibilitu. A jak ji můžeme u svých klientů rozvíjet?
Ať už pracujeme s dětmi či dospělými, měli bychom v nich rozvíjet schopnost řídit si svůj profesní
život. My poradci jsme tu od toho, abychom podali pomocnou ruku, ale respektujme, že největším
expertem na vlastní život je klient sám. Jen on by měl být schopen posoudit, která z možných cest
budoucí kariéry je pro něj vhodná. S touto schopností se však člověk zpravidla nerodí. Aby
v budoucnu dokázal rozpoznávat příležitosti, vyhodnocovat, které jsou pro něj nejvhodnější, dokázal
si stanovovat realistické a dostatečně motivující kariérní cíle, znal své silné stránky a dokázal je
uplatnit v pracovní praxi, musí nejprve porozumět sám sobě. Jinými slovy – dokázat se podívat na své
minulé zkušenosti a umět se z nich poučit. Rozpoznat co jsem se díky dané zkušenosti naučila, které
kompetence uplatnila či jaká kritéria musela být splněna, aby se moje kvality mohly naplno uplatnit...
Zkrátka, lidská bytost je komplexní a vše neodhalíme testováním či „pouhým“ rozhovorem. Dáme-li
klientovi možnost podívat se pod naším vedením podrobně na zkušenosti, učíme ho, jak vyhledávat
v budoucnu profesní příležitosti v souladu s jeho osobností a potřebami. Protože se však neučíme
jen ve škole či na odborných kurzech, je dobré se podívat i na to, co nám daly zkušenosti neformální
(z volnočasových aktivit, rodičovské dovolené, dobrovolnická činnost atd.). A to je podle nás hlavní
důvod, proč se do poradenství zařazovat aktivity, které pracují s člověkem holisticky, vyplatí.
 
Jak si nastavit hranice?
 
Pastí sebezkušenostních aktivit je fakt, že se u nich můžeme snadno „zapovídat“. Jakmile začneme
s klientem rozebírat jeho zážitky, velmi snadno můžeme uvíznout v síti dalších souvislostí a následně
se v tom všem ztratit. A protože v našem životě nejsou jen krásné zážitky, ale i bolavé zkušenosti, měli bychom si být vědomi toho, že se pohybujeme na hraně psychoterapie. Co můžeme udělat pro
to, aby sebezkušenost pomáhala a nebyla přítěží?
V prvé řadě je důležité udržet pevnou strukturu. Je nezbytné mít nastavený jasný cíl a to nejen kurzu
(konzultace), ale i jednotlivých aktivit a průběžně ověřovat, zda naše otázky stále ještě slouží danému
cíli. Nám v EKS se velmi osvědčila práce v systému mapování kompetencí CH-Q. Jde o švýcarské
know-how jasně nastavené struktury, ve které lektor průběžně střídá aktivity analytické a racionální
se sebezkušenostními. V každé fázi je tak jasné jak lektorům, tak účastníkům, proč byla
sebezkušenostní aktivita zařazena a co bude jejím reálným výstupem.
A je tu ještě jedno hledisko, na které nesmíme zapomínat. Jsme kariéroví poradci, nikoli
psychoterapeuti a tyto dvě oblasti není dobré směšovat. Abychom si udrželi rovinu poradenskou,
pomůže nám ujasnit si motivaci – proč se do sebezkušenostních aktivit se svými klienty pouštíme.
V CH-Q je to snadné – jelikož našim cílem je zmapovat kompetence, hledáme tzv. „učící se
momenty“. Neptáme se tedy na příčiny osobních problémů, ale na to, co se klient ze zkušenosti do
budoucna odnáší (nová znalost, posílení stávající dovednosti, rozvoj talentu atd.). A i na negativní
zážitky lze pohlížet pozitivně (díky čemu se mi podařilo situaci zvládnout?).
V průběhu mapování kompetencí podle CH-Q tak jdeme krok po kroku od minulosti směrem
k budoucnosti. Sebezkušenostní aktivity nám dávají možnost prozkoumat kompetenci do posledního
detailu (Jak konkrétně se kompetence projevila? Jaké okolnosti musely být splněny, aby fungovala
optimálně? Hráli v té zkušenosti roli ještě další lidé? atd.) A v neposlední řadě slouží k hledání
nezvratných důkazů o existenci kompetencí (pokud se tato situace skutečně stala a klient se podílel
na výsledku, pak prokazatelně tuto kompetenci použil).
 
Jak takové sebezkušenostní aktivity vypadají?
 
celý článek najdete na: http://web.saaic.sk/nrcg_new/kpj/index.html