Proč se dcera naší lektorky každé ráno těší do školy?

Dobrý tým, kreativní úkoly nebo nové výzvy? Každý potřebujeme trošku jiné podmínky, abychom byli v práci spokojení. A pokud víme, co nás v práci těší a motivuje, máme daleko větší šanci, že si najdeme zaměstnání, které nás bude opravdu naplňovat. Přinášíme vám čtvrtý a poslední rozhovor ze série „Co mě v práci motivuje“- tentokrát jsme vyzpovídali učitelku jedné pražské základní školy.

Eva Alblová pracuje jako učitelka na pražské základní škole, ale pedagogickou fakultu vystudovala až po narození syna, kdy si uvědomila, že"víc, než maminky ji na pískovišti baví děti". Kromě výuky na první stupni zvládá v rámci působení na škole organizovat školní charitativní akce, které se nejen setkávají s obrovským nadšením u rodičů, ale také přináší nezanedbatelné peníze na dobročinné účely. Má ráda divadlo a do výuky zařazuje prvky dramatické výchovy. Eva je jeden z hlavních důvodů, proč se dcera naší lektorky každé ráno těší do školy (a strašně netěší, když má být „supl“).

Do práce se nejvíce těším, když…

vše funguje, jak má. Když jsem zdravá, v soukromém životě nejsou žádné problémy, a když nemusím řešit žádné problémy ani v práci. Velmi důležití jsou pro mě lidé, se kterými musím spolupracovat. K tomu, abych se na práci s nimi těšila, je u mne zapotřebí jistá míra respektu k jejich práci a osobnosti. Velkou roli hraje také míra únavy a zpětná vazba od dětí a rodičů. Pokud vidím, že aktivity, jejichž příprava zabrala hodně času, nesou své ovoce a děti baví, jsem spokojená a těším se. Pokud tomu tak není a je zřetelné, že kdybych nic nedělala, vyšlo by to nastejno, netěším se a nechce se mi dělat nic, což moc dlouho nevydrží.

Abych byl/a v práci spokojený/á, potřebuji....

vidět, že vše co dělám má svůj smysl a plní cíle, ke kterým jsem to tvořila. Potřebuji, aby byly spokojené děti a aby je učení a škola bavila. Potřebuji spokojené rodiče dětí a nějakou formu uznání, zpětné vazby od vedení školy, že vědí, co se zrovna děje, chystá, připravuje. Potřebuji podporu a spolupráci již zmíněného trojlístku rodiče, děti a vedení školy.

Když bych si mohl/a vybrat jakékoliv povolání, které by mě nejvíce lákalo? Proč?

Asi bych byla lékařka, protože jsem jí vždycky chtěla být a nakonec jsem se díky vývoji v osobním životě studia medicíny vzdala.

Po všech zkušenostech, které teď mám, bych také chtěla dělat produkci nějakých kulturních činností a více se zaměřovat na možnosti dramatické výchovy a osobnostně-sociálních technik v rozvoji osobnosti- školení, workshopy, atd.

A na co se do práce těší překladatelka a lektorka hebrejštiny, programátor nebo koordinátorka klinických studií? Zajímavé rozhovory najdete na našich webových stránkách.