Příběh o příběhu - aneb storytelling v kariérovém poradenství

V Krčmě U Šeherezády sedí Příběh Nevímcosetosemnouděje a usrkává třetí dvanáctku Chotěboř Premium. V tu chvíli vchází jeho starý známý, Příběh Vímjaknato. Objedná polotmavé pivo, dva rumy, slané arašídy a přisedne si k N.
„Kamaráde, tak tebe jsem dlouho neviděl. Co je s tebou? Chodíš vůbec mezi lidi?“
„Málo, stárnu.“
„Neblázni! Ty, kterému říkali Věřímsiarádotommluvím?“
„Tak to je dávno pryč. Už moc nepřipomínám toho kluka, co ho vyprávěli na večírcích. Všichni mě zbožňovali. Byl jsem oslňující, každý den v novém kabátě. Jenže, teď se v tom začínám ztrácet. Mám strach, že vypadám spíš trapně a uboze.“
„Poslyš, kamaráde, ty se na to koukáš nějak pesimisticky. Vypravěči si nás předávají, ale my máme poslední slovo. A lidi se pak chovají podle svých příběhů. Pamatuješ, jak Příběh Mámhlavuplnounápadů prošel proměnou na Jsempotížista? Co to udělalo s tím jeho člověkem? A pamatuješ tu holku Nejsemjakomojesestra? Nechala si přistřihnout účes na Jsemjedinečná. Kočka. Tak s tou mám dneska rande. A ty se sebou koukej něco dělat. Zajdi si na drobnou slovní kosmetiku, prospěje ti to!“

Příběh jako agent změny
Máte rádi příběhy? Já moc. Stačí pár slov a je tu zápletka, emoce, moudrost či inspirace. V příbězích se skrývají lidé a jejich životy.
Mám to štěstí, že se posloucháním příběhů živím. Přijde klient, já se usadím a naslouchám vyprávění. Někdy jsou plná naděje: „…čekáme miminko a já si budu muset zorganizovat čas tak, abych se nemusela vzdát své milované práce…“.  Jindy spíše roztrpčení „…v práci s nikým nevycházím, všichni mi dělají naschvály a šéf dělá, že nic nevidí…“. Lidé, co k nám do poradenství chodí, si často hned v úvodu konzultace na čelo přilepí pomyslný štítek (jsem soutěživý, lenoch, nerozhodný…) a ten pak rozvinou do příběhu. Aby podpořili svá tvrzení, ilustrují je na konkrétních událostech ze života.

Všichni máme nepřeberně zážitků. Když zapátráme v paměti, najdeme okamžiky štěstí, zklamání, úspěchů, křivd, dobrodružství, osamění i souznění. Když si budeme například více všímat příkladů neúspěchu (a vsadím se, že každý si na nějaký vzpomene) a začneme o sobě mluvit jako o smolaři, naše okolí nás tak automaticky začne vnímat. Stejně jako my, budou naši blízcí hovořit o našich nezdarech a námi vykonstruovaný příběh se nám zpětně potvrdí. Z takového kruhu se někdy těžko vystupuje.
Dobrá zpráva je, že nikdo nemusí být celoživotní smolař. Když se zaměříme na to pozitivní a budeme hledat schéma „co se mi povedlo“, je možné pomalu přepisovat vlastní příběh a zažívat i úspěch.

Jak na to prakticky? O tom pojednává náš nový kurz Storytelling v kariérovém poradenství.