Kariérové poradenství ve třetí třídě? Proč ne!

Představte si, že jste se zničehonic ocitli v džungli na druhém konci zeměkoule. Které vaše silné stránky vám pomohou přežít noc? Letos v červnu jsme zrealizovali dvoudenní workshop ve třetí třídě ZŠ Londýnská. Prostřednictvím her a kreativní tvorby jsme s dětmi diskutovali o silných stránkách a jak je využít v různém kontextu. A jak to celé probíhalo? O své zážitky se s námi podělila lektorka workshopu (Helena Košťálová) a třídní učitelka (Eva Alblová).

Pracuješ s dospělými, proč ses rozhodla vyzkoušet poradenství s dětmi?

Helena: Při práci s dospělými se téměř denně setkávám s klienty, pro které je velmi obtížné formulovat své silné stránky. Častým důvodem je právě to, že se tímto tématem nikdy dříve nezabývali. Můj motiv byl ale také čistě osobní, sama mám dvě děti a nechci, aby byla „pod svícnem tma“.

Třetí třída, není na to trochu brzo?

Helena: Není. Ve věku 9 let není ještě nutné vybírat konkrétní povolání. Pokud se dětí v tomto věku zeptáte, čím by chtěli být, zpravidla je to nějaké povolání, které znají a líbí se jim (ačkoli často nevědí přesně proč). V kariérovém poradenství jde ale také o to, vybrat si vhodnou profesi v souladu s mojí osobností. Tedy, zda mám určitě dovednosti, schopnosti či předpoklady profesi dobře vykonávat a také, zda mne bude bavit a „zapadne“ do mého životního stylu. Proto je důležité, abychom již v dětském věku dokázali alespoň částečně formulovat, čím je naše osobnost specifická a co od života očekáváme.

Co tě vedlo k tomu, že jsi obětovala pár vyučovacích hodin na takový workshop?

Eva: Vzhledem k tomu, že v dnešní době je rozvoj klíčových kompetencí součástí rámcového vzdělávacího programu a tudíž i školních vzdělávacích programů, bylo pro mne jasné, proč takovýto workshop s dětmi realizovat. Rozvoji kompetencí by se učitelé měli věnovat intenzivněji, než tomu často je. 

Co se děti během workshopu naučily?

Helena: Děti si nejenom sepsaly seznam svých silných stránek, ale také pochopily, že všechny silné stránky nevyužijeme ve všech situacích (tedy, že vždy záleží na kontextu). Navíc se naučily porovnávat vlastní představu o sobě samém s názorem okolí a hodnotit, zda názorem okolí souhlasí či nikoli. A umět reálně vyhodnotit „kdo jsem“, vyslechnout názor okolí a přitom si zachovat vlastní názor – to je důležitý základ pro budování zdravého sebevědomí.

Co jsi od workshopu očekávala?

Eva: Workshop splnil všechna má očekávání. Všichni by měli umět pojmenovat si a uvědomit si své silné stránky. Často je pro děti jednodušší ocenit dovednosti svých kamarádů a spolužáků než ty své. Je nám přirozenější pochválit své okolí než sami sebe. Proto je důležité rozvíjet tyto sebehodnotící  a sebepoznávací procesy již u dětí mladšího školního věku, protože těžko se dají rozvíjet kompetence, o kterých jedinec neví.

Vnímáš nějaký rozdíl mezi kariérovým poradenstvím s dětmi a dospělými?

Helena: Rozdíly tam samozřejmě jsou. Zaujalo mě například, jak rozdílně reagují děti a dospělí na aktivity využívající fantazii. Zatímco u dospělých klientů zapojení fantazie často pomůže, chceme-li se podívat na věci z jiného úhlu, u dětí naopak odváděla jejich pozornost. Děti totiž nedokázaly vždy odhadnout, co je reálné a co nikoli. Dalšího, lehce úsměvného, rozdílu jsem si všimla ve chvíli, kdy došlo na prezentace. Zatímco dospělí se často ostýchají, jsou-li vyzváni, aby prezentovali výstupy své práce, děti se mi málem popraly, kdo bude mít prezentaci jako první.

Z čeho jsi měla největší radost?

Helena: Nečekala jsem, že za dvě setkání dosáhnu takových výsledků. Děti zcela přirozeně a bez zábran hovořily o svých dovednostech a šly skutečně do hloubky. Kromě zjevných dovedností (umím anglicky, jde mi matematika) pojmenovaly i své tzv. „měkké dovednosti“ a zvládli je ilustrovat na zcela konkrétních příkladech (umím se zastat mladšího, dojdu si sám pro jídlo do samoobsluhy).

Doporučila bys podobný workshop ostatním vyučujícím prvního stupně?

Eva: Rozvoj klíčových kompetencí by měl být smyslem základního vzdělávání a já bych doporučovala všem svým kolegům, aby na to přes všechna vyjmenovaná slova a matematické operace nezapomněli a více se věnovali osobnostnímu rozvoji dětí. 

A jaká byla na workshop reakce rodičů?

„Moc děkujeme za workshop, považujeme to za ohromně prospěšné - nejen pro naši Terezku (myslím, že ji to velmi vhodně zvedlo sebevědomí), ale už kvůli tomu, že nás to vůbec dovedlo k tomu, abychom si na toto téma doma povídali. Dlouze jsme o tom diskutovali nejen s Terezkou, ale následně i s jejími bratry. A pro mě jako rodiče to byla cenná zkušenost: zamyslet se nad tím, co jsou silné stránky mých dětí, v čem je chci podporovat a povzbuzovat, co pro to dělám atd. Považovala bych v dnešní době za přínosné, kdyby podobných seminářů a workshopů děti absolvovaly co nejvíce, určitě to vnímám jako něco, co mně moje školní docházka rozhodně nedala a v životě mi to chybí.“ Veronika K., maminka devítileté Terezky