EKS
EKS kritizovala na půdě Poslanecké sněmovny opakované zamítnutí novely zákona o veřejném zdravotním pojištění
Eva Kavková
Migranti a migrantky, kteří v ČR podnikají a dosud nemají trvalý pobyt, manželé a manželky občanů ČR a novorozené
děti rodičů bez trvalého pobytu by měli mít umožněný přístup do systému veřejného zdravotního pojištění.
Na tom se shodli všichni účastníci a účastnice semináře, který EKS pořádala pod záštitou Stálé komise pro rodinu
a rovné příležitosti na půdě Poslanecké sněmovny.
Komerční zdravotní pojištění, které musí uzavřít ti méně šťastní cizinci a cizinky (všichni migranti kteří
dosud nezískali trvalý pobyt a nejsou zaměstnaní, ale podnikají, studují, přijeli za svou rodinou nebo se zde narodili)
není nárokové. Funguje na stejném principu jako jiná pojištění, kdy je pojišťována „nahodilá náhoda“ jako
je požár nebo povodeň. Není na něj právní nárok, pokrývá citelně menší rozsah zdravotní péče než veřejné
zdravotní pojištění a existuje mnoho cizinců, se kterými pojišťovny odmítají uzavřít smlouvu (nemocné osoby,
předčasně narozené děti, osoby starší 70 let). „Pokládat zdraví a nemoc za nahodilost je scestné uvažování“,
domnívá se Pavel Čižinský, právník z Hnutí za pracovní práva migrantů a jeden z panelistů.
Komerční pojištění se platí dopředu na celou délku pobytu (rok až dva) a představuje proto velkou finanční zátěž
i pro dobře situované rodiny migrantů a migrantek. Fakticky tak v mnoha případech brání sloučení rodin. „Mnoho
zahraničních vědců, kteří pracovali na naší fakultě, raději využilo nabídky některé jiné země a odjelo pryč
z ČR, protože si nemohli dovolit zaplatit zdravotní pojištění za svou rodinu. Česká republika tak přichází o špičkové
zahraniční vědce a vědkyně“, říká další panelistka, Elena Tulupova z Ústavu veřejného zdravotnictví a medicínského
práva 1. Lékařské fakulty UK a zakladatelka sdružení Amiga, které podporuje integraci migrantů a migrantek v ČR.
Přes dobrou vůli Ministerstva vnitra, Ministerstva zdravotnictví a navzdory dlouholeté kritice ze strany OSN, řady neziskových
organizací i veřejného ochránce práv se opět našla překážka, která novelizaci zabránila.
Klíčovým argumentem byly vysoké finanční výdaje spojené s otevřením systému veřejného zdravotního pojištění.
Toto tvrzení, se kterým přišla Hospodářská komora, a posléze se jí chopilo Ministerstvo financí, však není podloženo
žádnými fakty. Naopak podle studie, kterou v roce 2009 vypracovala Organizace pro pomoc uprchlíkům, by začleněním
dosud vyloučených skupin cizinců získaly zdravotní pojišťovny okolo 400 milionů korun ročně. Většina cizinců
je totiž ve věkové skupině 20–39 let a navštěvuje lékaře oproti většinové populaci zcela výjimečně. Takto
končí veškerý zisk u komerčních pojišťoven a ty si svůj zdroj příjmů bedlivě hlídají.
Seminář Přístup migrantů a migrantek ke zdravotnímu pojištění byl realizován za podpory Nadace Friedricha Eberta.
