Setkání se zúčastnilo sedm absolventů a absolventek našich kurzů pocházející ze zemí jako je Bělorusko, Ukrajina, Moldávie či Kyrgyzstán. V pracovní oblasti se například mluvilo o tom, že řada lidí není zvyklá na formální pracovní pohovory, tak jak se v Česku stále častěji realizují. Výběr zaměstnance obvykle podle jejich zkušeností ze země původu probíhal spíše jako schůzka s majitelem firmy, či jeho zástupcem. Velkým rozdílem je i zkušenost s agenturami práce, které v některých zemích vůbec neznají. Zkušenosti migrantů bohužel naznačují, že jsou v našich agenturách chápání jako zaměstnanci jiného druhu. O vztazích na pracovišti zmiňují, že se jim zdají trochu neosobní. Určitý individualismus vnímají také ve vztazích mezi podřízenými a nadřízenými. Někdy postrádají přehledné informace o tom, jak mají práci vykonávat a mají pocit, že se nadřízení baví pouze s vybranými. Museli se tedy naučit zvyknout si na odlišný způsob komunikace, překonat také ostych a aktivně kontaktovat svého nadřízené pro udělení dalších pracovních úkolů.

Frekventanti kurzů naopak velmi chválí konkurenci v české ekonomice a rozmanitost poskytovaných služeb i produktů. Prostředí českého podnikání v tomto ohledu považují za velmi dobré a inspirativní i pro případ návratu do vlasti, kde řada oblastí podnikání nemusí být vůbec pokryta.

Zajímavostí je též, že ve většině zemí původu účastníků workshopu téměř nefungují úřady práce, případně poskytují opravdu minimální podporu. Někteří dokonce pocházeli ze zemí či oblastí, kde jako způsob obživy převažuje zemědělství. Velmi výstižně proto komentují rozdíly mezi Českou republikou a domovskou zemí: „U nás jsou lidé zvyklí na to, že mají nepravidelný příjem, podle sezóny, také vědí, že se o sebe musí postarat bez pomoci státu. Vypomáhá celá rodina nebo i vesnice. Navyklost na stálý příjem a existence různých sociálních podpor v Česku vede k tomu, že se lidé silně zadlužují, i kvůli věcem, které tolik nepotřebují. U nás lidé vědí, že peníze za krátko mít nemusí.“

Dozvěděli jsme se také, že překvapením jsou pro některé příchozí vánoční slevy, jsou totiž zvyklí, že pokud je zboží ve slevě, tak proto, že je zkažené či rozbité. Některým tedy chvíli trvalo, než se naučili využívat „akčních nabídek“.

Z hlediska češtiny mohou problém dělat slova, která mají více významů. Například jeden z přítomných, který pracoval na stavbách, popisoval, jak dlouho pátral po „něčem kulatém“. Chvíli trvalo, než se osvětlilo, že kolečko je vlastně takový vozík. Jak se ukázalo, pěkný chyták nachystaly i lektorky v kurzu. Vyzývaly účastníky seminářů, aby lepili na zeď obrázky či papíry pomocí „žvýkačky“, což je zmátlo a někteří se opravdu ostýchali. Příště si dáme pozor a vždy upřesníme, že se hmotě na přichycení žvýkačka jen říká.

Mnozí účastníci doporučují, aby integrační kurzy byly pro příchozí povinné. Měly by podle nich také zahrnovat vice témat, například sociokulturní témata jako české zvyky, tradice, nebo pravidla chování. Ti, kdo se do integrace chtějí zapojit opravdu aktivně, totiž takové kurzy postrádají.

Seminář se konal jako součást projektu Šance – práce – integrace!, který EKS realizuje v Plzeňském kraji od května 2009 do dubna 2011. Poskytování vzdělávacích integračních kurzů pro cizince a cizinky je ukončeno, celkem se zúčastnilo 167 osob. V tuto chvíli dokončujeme učebnici pro samostudium a metodickou příručku pro další poskytovatele vzdělávání. Pro bližší informace kontaktujte koordinátorku projektu Helenu Košťálovou: helena.kostalova@ekscr.cz

Seminář je financován z Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a ze státního rozpočtu ČR.

Kalendář akcí

Publikace

Podporujeme