Ti, kteří pracovali v zemích Evropské unie nebo Evropského hospodářského prostoru (Norsko, Lichtenštejnsko, Island), nebo kteří pocházejí z Ukrajiny, Turecka, Bosny a Hercegoviny, Srbska nebo Chorvatska, mohou mít klidné spaní. Jejich země totiž mají uzavřenu mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení s Českou republikou, která se vztahuje i na důchodové pojištění. Co to znamená v praxi?

Stručně řečeno to, že se vám do důchodu započítává i doba, odpracovaná v některé z těchto zemí. Pokud jste pracovali třeba deset let v Německu a patnáct let v ČR, 2/5 důchodu vám budou vypláceny z Německa a 3/5 v ČR. Pokud se odstěhujete zpět do vlasti, správa sociálního zabezpečení vám pak bude důchod zasílat na účet.

Lidé, kteří mají tu smůlu, že jejich země nemá uzavřenu podobnou smlouvu s Českou republikou (u nás to jsou například Vietnamci nebo Mongolci z početněji zastoupených etnik), musí odpracovat zákonem stanovenou hranici (což je minimálně 15 let při hranici 65 let odchodu do důchodu).

V každém případě je ale nutné brát v potaz rapidní stárnutí české populace. Ten, kdo si chce být skutečně jistý, že nebude v důchodu nucen hospodařit s almužnou, kterou dostane od státu živícího celou armádu důchodců, by se měl ještě dobrovolně připojistit. Vlastní našetřené peníze jsou určitě větší zárukou spokojeného stáří.

Otázka důchodového a sociálního zabezpečení byla diskutována v rámci semináře projektu Poznáváme svou novou zemi. Problémy, které jsou zde uvedeny vyvstaly v průběhu diskuze s účastníky a účastnicemi a paní Tamarou Akulashvili, sociální pracovnicí Sdružení pro integraci a migraci (bývalá Poradna pro uprchlíky). Projekt byl podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti.

Kalendář akcí

Publikace

Podporujeme