Sergej (45 let) po studiích na univerzitě v Kyjevě začal pracovat jako učitel na střední škole. Psal se rok devadesát jedna a Ukrajina právě získala nezávislost. „Plat ve škole byl velmi nízký, přešel jsem do továrny na místo inženýra v oblasti zásobování,“ vypráví. „Rozpad ekonomiky a ztráta státních zakázek ale způsobily snížení výroby a nás začali čím dál častěji posílat na neplacenou dovolenou. Ceny potravin, oděvů a komunálních služeb rychle rostly. Nakonec se snižování stavů dotklo i mojí ženy, která zůstala bez práce. Měli jsme málo peněz. Občas jsme neměli co jíst. Okolo byl chaos, velký stupeň kriminality, lidský život neměl žádnou cenu. To trvalo asi pět let.“ Sergej se rozhodl vyřešit problémy své rodiny pracovní migrací do Ruska.

      Ale i zde postupně ztratil práci a vrátil se zpátky na Ukrajinu. Najít zaměstnání, ze kterého by uživil rodinu, bylo nemožné. Začali proto spolu s manželkou podnikat. Podnik se snažili udržet tři roky. Tehdejší podmínky pro podnikání na Ukrajině je ale přivedly ke krachu. „Nedokonalost ukrajinských zákonů, odírání ze strany policie, požární a sanitární služby, městských úřadů a také nekalá konkurence nám znemožnily rozvíjet se. S ohromným úsilím se nám podařilo splatit úvěr a udržet si svoji práci. Já jsem dokonce musel chodit dělat nočního hlídače, abychom se uživili,“ říká Sergej.

      Poprvé přijel do České republiky Sergej sám s kamarádem. Neměli dost informací, a tak časem zůstali v zemi nelegálně a bez pracovního povolení se pokoušeli najít nějakou práci. Nakonec se rozhodl odjet zpátky domů (nemohli najít práci, ubytování a skončila doba jejich legálního pobytu v ČR) a s manželkou se pokoušeli pokračovat v podnikání. Definitivně ale pochopili, že v takových podmínkách se nelze uživit a podruhé vyrazil Sergej do Čech za prací, spolu s manželkou.

      Dopředu chtěl získat všechny nezbytné informace, aby mohl v ČR žít a pracovat legálně: „Několikrát jsem volal na český konzulát v Kyjevě a snažil jsem se zjistit, jakým způsobem je možno získat pracovní vízum, jaké jsou k tomu potřeba dokumenty apod. Jasnou odpověď jsem ale nikdy nedostal. Na internetových stránkách konzulátu byly jakési informace, ale nebyly úplné, chyběly jakékoliv podrobnosti.“

      Přes známého se jim nakonec podařilo vyřídit potřebné dokumenty a vyrazili na domluvenou práci s ubytováním do České republiky. „Řidič autobusu se podíval na naše doklady a poradil nám, abychom se do tří dnů po příjezdu dostavili na cizineckou policii a zaregistrovali se, jinak by nám mohly vzniknout problémy. Tuhle tak důležitou informaci dám nedali ani na českém konzulátu ani ti, kteří nám vystavovali doklady.“

      V cílovém městě na Sergeje a jeho manželku čekala žena, která je odkázala na jejich budoucí „zaměstnavatele“. „Skutečně přijeli dva chlapi v mikrobusu. Seznámili jsme se a jeden z nich řekl, že je odteď náš „klient“ a my budeme pracovat pro něho,“ popisuje Sergej své setkání se zprostředkovateli práce a pokračuje: „Už od prvního dne, aniž by mě něco naučili, požadovali plnění norem. Postavili mě ke stroji, který se pořád zadrhával. Pás nefungoval, celou směnu jsem dýchal horký plast… Pracovní podmínky se zhoršovali, pravidelně po nás požadovali chodit na noční směny, pořád nás dávali na zdraví škodlivá místa…“, vypráví Sergej o svých zkušenostech s klientským systémem, fyzicky náročných pracovních podmínkách v zaměstnání a porušování pracovní legislativy.

      Po několika měsících se mu podařilo „vymanit“ se od klienta a začít pracovat pro českou agenturu práce, legalizovat si pobyt a práci, zajistit si zdravotní pojištění.
Do toho ovšem přišla ekonomická krize a hromadné propouštění zahraničních dělníků.. Sergej byl dlouho nezaměstnaný, ačkoliv absolvoval kurzy českého jazyka, a měl již uznaný svůj vysokoškolsky diplom, práci se mu dlouho nepodařilo získat. Dnes spolu s manželkou pracuje na živnostenský list pro úklidovou firmu.
„Vracet se na Ukrajinu nemá smysl, jelikož krize tam má ještě horší dopad.“ Stále však věří v lepší budoucnost: „…vždyť Čechy se pro mě prakticky staly druhým domovem.“
 

Celý příběh si můžete přečíst v nové publikaci Deník migranta,deník migrantky

Tento projekt byl podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti.

Kalendář akcí

Publikace

Podporujeme