"Cizinci a cizinky v České republice mají nerovnoprávné postavení. Byť mají nárok na téměř stejná práva jako Češi a Češky, tak v reálu často tato práva dodržována nejsou," řekla ČTK ředitelka neziskové organizace Evropská kontaktní skupina (EKS) prosazující rovné příležitosti Eva Kavková. Uvedla také, že vládní integrační koncepce cizinců nerozlišuje, zda jde o migranta nebo migrantku. "Vládní dokumenty pracují s touto skupinou jako celkem a nejsou reflektovány jejich (ženské) specifické potřeby," míní.
 

V současné době (k 31. březnu 2009) žije v Česku podle Českého statistického úřadu asi 440.000 migrantů. Trvalý pobyt zde má zhruba 175.000 cizinců, z toho 82.000 žen.
 

Nejlepší začlenění cizinců do společnosti je prostřednictvím práce. Zaměstnání znamená ekonomickou soběstačnost, ale také seberealizaci, řekla Hana Víznerová, spoluautorka publikace Ženy migrantky v ČR. Migrantky podle ní mnohem méně využívají původní kvalifikaci než muži. Pracují jako hospodyně, uklízečky či hlídají děti. I tuto práci přitom shánějí těžko, protože jsou ženy, navíc cizinky, nebo mají malé děti, řekla Kavková.
 

Úspěšnou strategií začleňování by bylo vzdělávání, překážkami jsou například jazyková bariéra či nedostatek financí. Avšak ženy často nechodí ani na základní bezplatné jazykové kurzy, neboť se starají o malé děti, upozornila.
 

Ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU) Martin Rozumek řekl, že Česká republika má sice řadu programů v oblasti migrační a azylantské politiky a Češi jsou navíc poměrně tolerantní, ale jako jediná ze zemí EU nemá schválen antidiskriminační zákon. Parlament jej sice odhlasoval, zastavilo ho ale veto prezidenta Václava Klause. Snahu ministra Michaela Kocába prosadit tento zákon oslabil březnový pád vlády.

 

Kalendář akcí

Publikace

Podporujeme